Báseň ~ Doufám

Jsem v klidu,
bez pohnutek svědomí.


Jsem tu v rozkladu,
bez naděje v bezvědomí.


Možná jen pomatení smyslů,
zkažený život.


Možná jen stádo oslů,
japonský pilot.


Pak se ptáš sám sebe,
co je správné a co ne.


Kdo to rozhodne za tebe,
čekáš na zázrak nebo radši ne.


Když už ani kousek citu,
pokaždé když uděláš botu.


A že jsi náhradníkem,
neštěstí hrobníkem.


Však stále věříš ve svůj úsudek,
doufáš, že nad sebou nevyneseš nejvyšší rozsudek.


A kdyby konec byl a víc nic,
stálo to za to štěstí, za ten hic.


Složitá je duše lidí,
tak klikatá a tajemná.


Krásná, ale i smrdí,
agresivní i jemná.


Snad by bylo lepší navštívit dům lásky,
než poslouchat své duše hlásky.


Ty co mají pořád strach z konce,
co se bojí jet rychle z kopce.


Přesto já naslouchám,
a ve skrytu duše tajně doufám.

(C) David Čermák aka DAVIERM MMXII-MMXIX