Báseň ~ Druhá kolej

Na konci druhé koleje,
vlak už dál nejede.


Na vlastní bulvy,
emocí průrvy.


Já sám chtěl bych vyhrát nad osudem,
kdy, kdy už v cíli budem?


Poslední stanice je za mnou,
v hlavě nenacházím nic, než myšlenku temnou.


A bez nadějí nic není,
jen pláč a ze snu probuzení.


Nejsem ničím, než jen prázdná schránka,
ten v rohu co čeká kdy přijde pozvánka.


Pozvánka ke kulatému stolu,
zatím na ní čekám tiše v rohu.


Promluvit se bojím nahlas,
jsem jako duch navlas.


Přijď a vezmi mě mezi vás,
ukaž mu tu největší z krás.


Nechci jen v koutě stát,
nechci se prázdnotě odevzdat.

(C) David Čermák aka DAVIERM MMXII-MMXIX