Báseň ~ Jaro

Nastal ten čas, kdy zázraky se dějí,
nastal ten čas, kdy ptáčkové na stromech pějí.


Nastal čas loučení, čas zapomnění.


Jaro odkládá bílý zimní kožich,
teplo je tady, každý si oddych.


Ztracené poklady z hvězd,
ztracené artefakty z dávných cest.


Ztracená svěděctví o smrti bílých pánů,
po stvoření žili jen pár dnů.


Na zemi leží dva uhlíky,
jako černá očka na mě hledí.


Jako by vzdávali díky,
za to, že si s nimi už děti nehrají.


Tři koule, už těla není,
končí bílé mámení.


Ptáček na zemi si všiml mrkve,
poslední kousek do sněhuláčí rakve.


A tak po zimě jaro přišlo,
zase nám to na přesrok vyšlo.


Zima ztratila svou moc,
tak vám děti přeji dobrou noc.

(C) David Čermák aka DAVIERM MMXII-MMXIX