Báseň ~ Pach ulice

Pach ulice,
pálí mi plíce,
a přesto chci více.


Ráno do fabriky,
na pár hodin ukázat svoje triky.


Pak rychle pryč,
odpíchnout další směnu.


Zůstat tu pletl bych na sebe bič,
a stejně by to nemělo cenu.


Ve tři odpoledne jsem už v šenku,
dvě tři piva, co taky dělat venku.


Mám tu setkání se svojí partou,
s Milanem a Jirkou.


Jsme kluci šikovní,
ulicí odchovaní.


Ulice teď patří dětem,
těm co se ještě schovávají před skutečným světem.


Ale přijde večer, přijde noc,
náš čas, doba kdy my máme moc.


Kdy ovládáme město,
kdy se postaráme, že tu bude čisto.


Jsme vlastní páni, jsme dobrá parta,
a v hodinách večerních otáčí se karta.


Pravidla hry se mění,
z barů je slyšet dunění.


Pár opilců šněruje chodníky,
taxikáři zažívají horké chvilky.


Cítíte ten čerstvý chladný vzduch?


To je pach naší ulice,
který nám každý večer naplňuje plíce,
a my chceme stále více,
i když ráno stejně skončíme ve fabrice.

(C) David Čermák aka DAVIERM MMXII-MMXIX