Báseň ~ Nesmrtelní

Na horu dolu spolu,
navštívíme starou hospodu.


Zapijeme, že se rádi máme,
pozdravíme své společné známé.


A pak zavzpomínáme,
jak tenkrát život šel, a jak dlouho už se známe.


Jak jsem kolem tebe prošel,
jak jsem si tě hned oblíbil,
a taky, jak poprvé jsem tě políbil.


Uznáme, že to nejlepší co se nám stalo,
že moje srdce tvoje potkalo.


A tvému moje chutnalo.


Až jednou budeme na lavičce sedět,
ty bába a já starý dědek,
v rukou dřevěné hole,
byli jsme spolu, nahoře i dole.


A i přes pár bouřek, přes pár vánic,
nerozdělilo nás vůbec nic.


Sedíme, mlčky na sebe civíme,
a víme,
co vědět musíme.


Pak přijde zahalená postava,
ta na oknech vesnického kostela.


Přichází pro naši duši,
každý z nás to asi tuší.


Naposledy drží se dlaně,
naposledy naše oči koukají se na ně.


Poslední vlídná slova,
bude naší lásky škoda.


Ale máme malou výhodu,
že umíráme pospolu.


Nový život dali jsme,
a proto tu navždy ve svých dětech jsme.

(C) David Čermák aka DAVIERM MMXII-MMXIX